Obec:

Historie

Osídlování našeho kraje
Vlastníci Těškovic
Feudální doba
Těškovice v r. 1843
Obec po rev. roce 1848
2. polovina 19. stol.
1. až 2. sv. válka
"Děsný požár ve Slezsku"
Osvobození obce
Následky války

Symboly

Budovy

Kniha o obci

Sportoviště

Provozní řád
Fotogalerie
 

Fotogalerie:

Historie
Současnost
Zima 2009/10
Panoramata
Obec v noci

Obec Těškovice

 

Historie

Valid HTML 4.0 Transitional Powered by PHP

Válečné následky

aneb válka skončila, strasti trvají

Za naši obec položilo život 13 sovětských vojáků, kteří byli pohřbeni na hřbitově a na poli vedle hřbitova, kde jim byl postaven dřevěný pomník. Později byla jejich těla převezena na společný hřbitov do Hlučína. Na našem hřbitově bylo pochováno též 57 Němců. Byli to i vojáci, kteří zemřeli v lazaretu, zřízeném ve zdejší škole.

Při osvobozovacích bojích byla smrtelně zraněna v domě 143 u Vlad. Hrnčíře Jenovefa Řeháčková, která po převozu do nemocnice zemřela. Dále její vnučka Anna Řeháčková z č. 83, která rovněž zranění později podlehla. V domě Jana Onheisera 142 způsobil vybuchlý granát kromě velké škody na domě i těžké zranění Janu Onheserovi a synu Václavovi. Dvouletého synka Jana našli po delším hledáním v troskách s menším zraněním.

Po přechodu fronty zůstaly po lesích pohozeny zbraně a střelivo. Tyto věci byly pak sbírány za odborného dohledu pyrotechniků, kteří je odstřelovali a likvidovali. Přes přísný zákaz, aby si děti nehrály s podezřelými věcmi, vybuchly granáty v rukou dvanáctiletého Lumíra Fryčky z č. 90 a za několik dní byl usmrcen Hugo Řeháček z č. 40, který rovněž s granátem manipuloval.

Jako další důsledek války vypukla v obci epidemie tyfu. První obětí byla Anna Vavrečková z č. 42, která zemřela pro nedostatečné lékařské ošetření a pozdní převoz do nemocnice (nebylo spojů). Touto epidemií bylo zachváceno 17 rodin - asi 60 lidí. V některých rodinách onemocněli všichni členové. Nemocní byli odváženi do nemocnice v Bílovci nebo Ostravě, mnohdy na vozech s koňskými potahy. Tyfu dále podlehli mladí občané: dvanáctiletý Vlastimil Hrnčíř, osmnáctiletý Václav Hoza, čtrnáctiletý Vladimír Režný, jednadvacetiletá Helenka Sýkorová a pětatřicetiletá Františka Kupková. Epidemie vznikla hned po přechodu fronty a byla likvidována příchodem zimy.

Kromě dříve popsaných vyhořelých usedlostí bylo mnoho domů poškozeno zásahy granátů. Z veřejných budov byla poškozena škola a kostel. Celkové válečné škody v naší obci činily 3 976 500 Kčs, z toho byla část uhrazena státem.

Jelikož naše obec byla česká a čtyři smíšená manželství Češky s Němcem nezpůsobovala žádné problémy, nedocházelo u nás k vyrovnávání účtů a živelným odvetám za příkoří, která byla lidem způsobena za německé okupace, jak tomu bylo v okolních německých obcích (Stará Ves, Bravinné, Bílovec...). Taktéž nebyl nikdo z obce odsunut, jak nařizovala postupimská dohoda. Odcházeli však obyvatelé, jejichž domy lehly popelem, a ti, kteří toužili po rodinném domku nebo hospodaření na svém. Takto se do vysídlených okolních obcí do usedlostí po Němcích vystěhovalo celkem 22 rodin.