Děsný požár ve Slezsku

Pod tímto titulkem uvedl 13. 11. 1935 Polední ostravský deník (ostravský poledník) článek, popisující hrozivou událost, která se v naší obci o den dříve odehrála:
Čtyři usedlosti lehly popelem. Škoda skoro 1 milión korun. Školní děti prvními pomocníky. Několik zraněných. Všecky zásoby shořely. Celá obec v nebezpečí. Vzrušující scény v pravé poledne.
Včera v poledne vypukl v obci Těškovice v okrese bíloveckém požár, který způsobil v obci děsnou paniku a během několika hodin zničil úplně 4 usedlosti a část pátého hospodářství. Do nočních hodin nebyl požár uhašen a hasičstvo se omezilo na záchranu sousedních objektů, jimž hrozilo ještě nebezpečí. V obytných staveních Adolfa Schaumana, Jana Ruska, Josefa Hrušky a Karla Krajsla shořel veškerý nábytek a zařízení, a ve stodolách celková letošní sklizeň, hospodářské zařízení, nářadí a zásoby topiva. Josefu Schaumanovi shořela stodola a kůlna, J. Lazeckému stodola a kůlna se zásobami. Všecka stavení, stodoly a kůlny tvořily zadní část obce, která nyní vyhořela. Celková škoda se odhaduje skoro na 1 milión korun a je kryta pojištěním jen zčásti. K požáru se sjelo několik hasičských sborů. Nejprve místní hasiči, dále pak sbory z Bítova, dva z Bílovce, sbor z Lubojat, Slatiny, Výškovic, Kyjovic, Pusté Polomi a Klimkovic. Sbory z Hladkých Životic a Hrabyně, které byly již na cestě do Těškovic, byly vráceny, poněvadž by stejně nemohly do záchranných prací zasáhnout pro nedostatek místa v obci. Kromě hasičstva přišli četníci z Pusté Polomi, Slatiny, Klimkovic a Bílovce. Vedl je okresní velitel, vrchní strážmistr Dlouhý z Bílovce a vrchní strážmistr Řezníček z Pusté Polomi. Poněvadž v době, kdy oheň vypukl a rychle se šířil byli skoro všichni občané Těškovic v polích a v lesích za prací, byly to vlastně první školní děti, které s několika ženami přitlačily pod vedením řídícího učitele dvě stříkačky místních hasičů k ohni. V obci zavládla děsná panika. Na záchranu zařízení ve staveních vůbec nebylo pomyšlení. Silný jižní vítr oheň podporoval a k hořícím objektům nebylo lze se dostati pro plameny, které šlehaly přes silnici a pro hustý dým, který zahalil celou spodní část obce. Panické zděšení ustalo teprve tehdy, kdy se mezi lid dostavil těškovický farář Hlaváč a uklidnil lid, čímž vlastně zachránil celou situaci. Pak se občanstvo semklo, aby pokud mohlo zachránilo, co se zachrániti dalo. Ještě v nočních hodinách panuje v obci neklid a vzrušení. Všichni lidé jsou vzhůru. Během záchranných prací bylo několik lidí lehce popáleno, dva hasiči těžce, podvelitel místních hasičů si vymkl nohu, několik osob omdlelo zděšením a několik bylo omámeno dýmem. Všem byla poskytnuta pomoc lékařem z Pusté Polomi a samaritány.
Jak jsme zjistili na místě samém, vypukl požár v 11.30 hod. v kůlně, těsně sousedící s obytným stavením a patřící malorolníku A. Schaumanovi. Stavení stojí po levé straně silnice a pojí se k němu stodola. Oheň z kůlny, kde vznikl ze suchého roští, přeskočil hned na stodolu a obytná stavení a silně podporován jižním větrem, přenesl se přes silnici na dvě protější stavení J. Ruska, malorolníka, a J Hrušky. Také tato obě stavení s lepenkovými střechami a přilehlé stodoly byly hned v plamenech. Záhy na to hořela o samotě i nejkrásnější a nejvýše stojící stodola, ze které šlehající plameny přeskočily opět přes silnici na stavení K. Krajsla a stodoly i kůlny. Tak se stalo, že během 20 minut byly 4 usedlosti v plamenech a chytly se stodoly a kůlny pátého hospodářství, malorolníka Lazeckého a stodola s kůlnou J. Schaumana. Celá spodní část obce se zavalila dýmem. Na záchranu nebylo ani pomyšlení, protože plameny, jiskry, padající trámy a mrak hustého dýmu nedovolovaly vůbec přístup k hořícím objektům, ležícím těsně u silnice. Obyvatelstvo obce bylo ještě v polích a lesích, a když spatřilo dým a plameny, sběhlo se do vesnice. Nastalo zděšení. Domácí hasičské sbory, jimž na místo přivezly stříkačky školní děti a ti, kteří byli v obci, zahájily záchranné práce. Voda do stříkaček byla brána z velkých nádrží napršené vody, jež jsou na kopečku nad obcí. Těškovice nemají ani potoku ani řeky. Bylo štěstím, že nádrže nebyly prázdné. Občanstvo trnulo hrůzou, aby se neobrátil vítr. Pak by větší část obce byla ztracena. Za několik hodin stavení, stodoly i kůlny lehly popelem, ale stropy, zásoby slámy, nevymláceného dosud obilí, kupy sena a nářadí hořely ještě ve večerních hodinách. Zatímco v odpoledních hodinách, v době největšího požáru, praskaly na jedné střeše eternitové desky a zhoršovalo se peklo požáru a hořící lepenková pokrývka ostatních střech se trhala a kusy létaly daleko do polí, v nočních hodinách létaly proudy jisker vysoko k obloze, doprovázeny chuchvalci dýmu. Domácí lidé chtěli postiženým sousedům zachrániti, co se dalo. Nasazovali vlastní životy. Vajda, člen hasičského sboru z Těškovic, vrhl se do stavení, zavaleného dýmem a plameny, ale vrátil se s těžce popálenou rukou. Musel býti ošetřen lékařem. Zeť postiženého malorolníka Ruska, Alois Řeháček, pokusil se zachrániti zařízení bytu svého tchána. Sotva vnikl do hořícího domu, padl mu na prsa hořící trám a srazil ho k zemi. Nešťastník omdlel a byl zachráněn jinými obětavci. Ženy těch, jichž stavení hořela, v nastálé panice omdlévaly. Několik jiných žen a mužů, kteří se prodrali dýmem přes silnici, aby se pokusili o záchranu majetku sousedů, bylo omámeno dusivým kouřem. Klesli k zemi a jen obětavost hasičstva, četnictva a občanů je zachránila před nebezpečím uhoření. Je opravdu skoro zázrak, že nikdo se nestal obětí požáru. Zprávy, že uhořelo dítě a výměnkář, nejsou pravdivé.
70letý Josef Dluhoš, výměnkář u J. Hrušky, byl právě zaměstnán děláním knedlíků, když stavení bylo zalito plameny. Několik lidí vniklo ještě do stavení, aby starce zachránilo. Stařec se ještě bránil, že stavení neopustí, že raději uhoří. Musel býti násilím vynesen. Při zachraňování dobytka, který se splašil a vzpíral, několik prasat si zlomilo nohy. Uhořelo několik slepic a hus a dva psi, kteří byli řetězem připoutáni k boudě a neměli síly, aby se vytrhli. Shořelo asi 120 q obilí, velké množství sena, slámy a jiných zásob a velké množství nářadí a náčiní. Z vnitřního zařízení obytných stavení nebylo až na několik maličkostí zachráněno nic. Všechno pohltily plameny. 30 osob se octlo bez přístřeší. Příbuzní a občané těškovičtí poskytli jim prozatímní útulek ve svých staveních. Ze záchranných hasičských sborů největší pomocí přispěly sbory z Bílovce, které přijely se dvěma motorovými stříkačkami, jež chrlily proudy vod na sousední, ohněm ohrožená stavení, jež byla uchráněna.
Ve večerních hodinách je pohled na část ohořelé obce velmi smutný a děsivý, mraky dýmu se valí po větru přes silnici do polí a k lesu. Již zdáli je vidět zář. To dohořívají ještě zásoby, jež byly ve stodolách a kůlnách, po nichž ovšem není ani památky. Ohořelá zděná stavení trčí smutně k nebi a právě dohořívající stropy se bortí a s hukotem a praskotem se řítí. Plameny znovu vyšlehávají a za nimi srší proudy jisker. Hasičstvo, již unavené, četnictvo a domácí lidé zůstávají přes noc na stráži. Ještě není nebezpečí odvráceno. Zničená stavení a zásoby stodol dosud hoří a budou hořeti ještě dva nebo tři dny. Při této příležitosti nutno poznamenati, že před rokem Těškovice byly ohroženy požárem, když vyhořelo velké hospodářství a část obce byla zachráněna jen obětavostí domácích lidí. Před válkou byla to ještě větší katastrofa, jež postihla Těškovice, než včera. Tehdy vyhořelo 35 domů, tedy celá polovina obce. Škoda byla tehdy obrovská a obyvatelstvo bylo úplně zničeno.
Těškovice mají 141 domů a 848 obyvatel. Obec leží v polovici okresní cesty, spojující Bílovec s Hrabyní. Tvoří nejvyšší bod opavského a bíloveckého okresu a leží na kopci 450 m nad mořem. Nejblíže do Těškovic je ze železniční zastávky Kyjovice – Budišovice na trati Svinov – Kyjovice.