Obec po revolučním roce 1848

aneb Těškovice po zrušení robotních povinností

Po staletích útisku a poroby venkovského lidu, přinesl pronikavé změny do života vesnice teprve revoluční rok 1848. Jednou z nejdůležitějších vymožeností této události, která se dotkla významným způsobem i dalšího života obyvatel Těškovic, bylo zrušení nenáviděné panské roboty a poddanských povinností, odstranění moci šlechty, vrchnostenských úřadů, úředníků, fojtů a drábů nad poddaným lidem. A ač měly být někdejší povinnosti odstraněny za tzv. výkup, sám fakt, že poddanské vesnice mohly získat samosprávu a obyvatelé vesnic se vymanili z područí vrchnostenských úřadů a mohli jednat jako svobodní občané, již byl velkým pokrokem.
O podmínkách odstranění někdejších poddanských povinností informuje tzv. vyvazovací aparát, tj. úřední spis z r. 1849, který vymezoval podmínky vyvázání těškovických poddaných sedláků, zahradníků a chalupníků z někdejších povinností vůči kyjovické vrchnosti. Zmíněný aparát je vystaven hraběti Teodoru Felkenhaimovi, majiteli kyjovického panství pro katastrální obec Těškovice.
Operát uvádí, že dle urbáře bylo v roce 1849 v Těškovicích 12 sedláků, 9 zahradnických usedlostí, 1 velkochalupník, 8 malochalupníků, k čemuž nutno přičíst dominikální usedlíky, hlavně malochalupníky, mlynáře, podruhy a výměnkáře.
Operát rovněž uvádí, že v roce 1848 byly v podstatě tytéž poddanské povinnosti v Těškovicích jako v roce 1776, jak je vyznačeno v doplňku k urbáři z roku 1770. Zrušení těchto povinností za tzv. výkup mělo být provedeno tak, že všechny robotní, naturální a služební povinnosti za jeden rok měly být přepočteny na peněžní sumu a připočteny k stanoveným ročním peněžním platům. Dvacetinásobek v peněžní hodnotě vyjádřených ročních povinností měl představovat výši výkupu. Tato suma představovala nepřiměřeně vysokou částku, která by neúnosně zatížila rolnická hospodářství. Z těchto důvodů naprostá většina rolníků zrušení roboty a feudálních povinností za vysoký výkup spontánně odmítla. Pod tímto tlakem začala nejvyšší místa ustupovat, takže původně požadovaná výše výkupu byla snížena postupně až na 1/3 původní výše, jejíž zaplacení bylo rozloženo na delší časové období. Avšak i to naráželo na potíže a vedlo k zadlužení neboť venkovský lid při nízké a primitivní úrovni hospodaření neměl z čeho platit.
Vedle zrušení zmíněných povinností a útisku vrchnosti bylo významnou vymožeností získání obecní samosprávy. Těškovice patřily, ač nebyly sídlem fary, k těm obcím, jimž byla po roce 1848 přiznána samospráva, kterou reprezentovalo od roku 1849 do 1918 obecní zastupitelstvo volené podle zámožnosti občanů ve 3 sborech, v nichž bylo volební právo nejchudším obyvatelům a ženám upřeno.
Získané svobody a práva byly velkým ulehčením venkovskému lidu, avšak nemohly výrazněji změnit jeho sociální postavení, neboť zaostalá ruční zemědělská výroba nebyla s to zlepšit životní podmínky rostoucího počtu obyvatelstva vesnice. Stále větší počet obyvatel proto musel odcházet za prací a službou do bližších i vzdálenějších měst a míst. Odcházeli jako dělníci i nádeníci do továren v Bílovci, do služeb k velkým sedlákům, ale hlavně do ostravských kamenouhelných šachet a vítkovických železáren, kde se mnozí i trvale usadili. Ale většina zůstala i nadále věrná obci a příbuzenským vztahům a stále větší počet obyvatel byli dělníci. Teprve pod vlivem této skutečnosti se začal život obce měnit, ale jen ponenáhlu. Typickým průvodním sociálním jevem 2. poloviny 19. století byl úpadek gruntů a tříštění pozemkového vlastnictví hlavně v důsledku zadluženosti, dědictví, ale i alkoholismu.