Osídlování našeho kraje

aneb nejstarší doba

U naprosté většiny sídel na jihovýchodním Opavsku neexistují spolehlivé historické doklady o jejich vzniku, přestože vstupují do dějin poměrně pozdě. Souvisí to se skutečností, že větší část území tohoto kraje, jak se dnes shoduje většina historiků, byla pokryta neprostupnými lesy, které dlouho vzdorovaly hustějšímu osídlení, k němuž sotva došlo dříve než na přelomu 12. a 13. století. Je však pravděpodobné, že sem přicházeli již dříve lovci, včelaři a rybáři a že tímto krajem vedly kupecké stezky z Poodří k Hradci nad Moravicí a k Opavě. Tím je také vysvětlitelné, proč první listinné zprávy o existenci nejstarších osad z této oblasti pocházejí až ze 13. století, jak je tomu např. u Pusté Polomi (1238), Skřipova (1271), Lubojat (1276), Velké Polomi (1288) aj.
České osídlování tohoto kraje, jehož značné části byly v držení kláštera Hradisko (popř. Hradiště) u Olomouce, začalo patrně již ve 2. polovině 12. století a probíhalo i v 1. polovině 13. století, zvláště úsilím tohoto kláštera, jenž byl založen benediktýny již roku 1078. O původním hustém zalesnění této oblasti svědčí řada dochovaných místních jmen vsí jako Hrabyně, Poruba, Březová, Leskovec aj. Nepřímým dokladem o českém osídlení území mezi Bílovcem a Opavou v této době je hojný výskyt místních názvů končících příponou -ice, jako jsou právě Těškovice, Kyjovice, Zbyslavice, Budišovice, Jakubčovice aj., které jsou považovány za nejstarší.
Pozoruhodná je i skutečnost, že s v okolí nevyskytuje žádný místní název německého původu jako jsou např. Olbramice, Bravantice a Velké Albrechtice, což svědčí o tom, že její původní osídlení nebylo patrně zničeno ani tatarským vpádem v roce 1241, ani následujícími polskými vpády, jak tomu bylo např. v jižnějších částech Poodří, osídlených po těchto událostech v 2. polovině 13. století německými kolonisty.
Z řady nepřímých historických skutečností lze tedy usoudit, že jako některé jiné osady na tomto území vznikly Těškovice nejspíše na konci 12. nebo na začátku 13. století. Svědčí o tom i jejich trojúhelníkový návesní půdorys s nepravidelnou traťovou pluživou. Na tom nemění nic ani ta skutečnost, že první písemné zprávy o jejich existenci pocházejí jako u většiny dalších vsí až z doby pozdější, tj. až z roku 1377.
Je to především zápis kupní smlouvy, podle níž Ondřej z Těškovic, který byl zřejmě příslušník nižší šlechty, tj. rytíř nebo vladyka, koupil fojtství v Hlubčicích ve Slezsku, ale postoupil je současně svému zeti Ondřeji Birknerovi. Téhož roku jsou Těškovice jmenovány při dělení Opavska na vévodství krnovské a opavské, které připadlo knížatům Václavovi a Přemkovi.
Patronymické jméno “Těškovice” ukazuje na jejich slovanský původ a znamená nejspíše ves či osadu potomků nebo dědiců Češkových (Češíkových) nebo Čížkových (Tížkových). V naprosté většině dochovaných písemných pramenů a dokumentů se vyskytuje název Těškovice přes pravopisné rozdíly jak ve staročeských, tak i v německých a latinských textech vlastně jen v tomto znění.
Tak v roce 1430 je české znění Těškovic doloženo jako “Tyesskowicze”, z roku 1440 a 1461 “z Tiesskowicz” (Kapras I, 32 a 81), 1498 “vsi Kygiowicze a Tiezkowicze (ZDOp III, 21), 1538 “ves Tiesskowyczy” (tamtéž V, 2), 1539 “ves Tiesskowycze” (tamtéž V 11, V I 7, 14, XIII 207), 1771 “Tisskowicze”, 1782 “v Tiesskowiczich” (SOA v Brně, Gubornium R 136), 1805 “Tzieschelow”, 1835 “Tězkowitz”, 1870 “Tieschkowitz”, “Těškovice” (Catalog cleril), od r. 1881 “Těškovice” resp. “Těžkovice”. Německy se název vyskytuje v letech 1716 – 1883 jako “Tzieschkowitz” a “Tieschkowitz”. Latinsky je doložen z 1672 jako “ex pago Cziesskowicz” a 1771 “Tieschkowitium”.