Osvobození obce

aneb konec 2. sv. války v Těškovicích

Naše obec byla osvobozena Rudou armádou v neděli 29. dubna 1945. Takto zachytil konec války bývalý kronikář p. Václav Juchelka:
Již koncem ledna bylo slyšet dunění ze vzdálené fronty, tenkráte rozložené někde u Ratiboře a toto dunění se blížilo den ze dne, až i záblesky osvětlovaly noční oblohu a objevovala se sovětská bombardovací letadla, napadající území za frontou. V té době projíždějí vesnicí stovky německých automobilů, které spojují zázemí s bojující armádou. V obci jsou ubytováni od března němečtí vojáci, bydlí v rodinách a ve škole je zřízen polní lazaret. Fronta se blíží a je jisté, že projde našim krajem, a proto se občané zabezpečují. Stavějí se kryty v lesích a úbočích kopců. Kryty jsou kopány v zemi asi 12 m2 velké, vyztuženy dřevy a kamením. Do nich občané shromažďují potraviny a cenné věci, které by bylo třeba odnésti v případě evakuace. Nejvíce takových krytů bylo v Mařetínku, Jamníku a Žlabech. Kdo nekope kryty v lesích, zabezpečuje své sklepy doma. Lidí se zmocňuje neklid, ne však strach, ale radost, kterou neskrývají ani německým vojákům, kterým už to je většinou jedno.
V obci se nachází několik ruských zajatců, kterým se podařilo uprchnout z transportu, který procházel obcí v lednu 1945. Při tomto pochodu naši občané přes zásahy doprovázejících Němců házeli zajatcům chléb a potraviny a poskytli v příštích dnech i několika zajatcům přístřeší. Tak u Bedřicha Ruska č. 21 a Vojtěcha Juchelky č. 22 našli útočiště dva Rusové, kteří byli několik dní před osvobozením německými vojáky zajati a odvlečeni. Třetí, jménem Richard Dolenčier ze Smolenska dočkal se Sovětské armády v naší obci. Byl ukrýván u Jana Kubíčka č. 34. V krytech Pustelníku a Mařetínku schovávalo se též několik zajatců, se kterými měl styk Alfons Hoza i jiní občané a jeho prostřednictvím bylo jim donášeno jídlo.
Když se fronta přiblížila na dosah, byly zataraseny cesty proti tankům a občané museli kopat ochranné příkopy pro německé vojáky po stranách cest. Ve čtvrtek 26. dubna stáhlo se do obce větší množství vojska. Odpoledne bylo objeveno sovětskými letadly a napadeno střelbou. Nad obcí bylo svrženo několik bomb, z nichž jedna zasáhla dům Josefa Kupky č. 27. Naštěstí nikdo nepřišel o život. Den předtím byla přestřelka z letadel nad dvorem, kde byla opravna motorových vozidel. Na Mečníku byla raněna Marie Sedláková, která musela býti převezena do nemocnice. Odpoledne 27. dubna byla na obec zaměřena prudká dělostřelecká palba sovětských vojsk. Bylo zapáleno několik obytných a hospodářských budov: Františka Řeháčka č. 40, Josefa Lindovského č. 38, Floriana Hoše č. 25, Josefa Sedláka č. 24, Jindřicha Kapse č. 23. V noci na 28. duben palba pokračovala a shořely usedlosti: Jana Lazeckého č. 36, Františka Řeháčka č. 41, stodola Rudolfa Vavrečky č. 42 a Bedřicha Sýkory č. 105. Nevlídné bylo počasí všechny tyto dny a útok na obec se stupňoval. Mnozí občané utekli do krytů nebo se vždy několik rodin usadilo v některém ze zajištěných sklepů a tak probdělo poslední rozhodující noc.
V obci byly jen zbytky německého vojska, které měly krýt ustupující frontu. Němci ustupovali všemi směry k Bílovci. Přes neustálou palbu kulometů postupovali sovětští vojáci k nám od Kyjovic, od Pusté Polomě a přímo lesy od Zbyslavic. První sovětští vojáci se objevili v obci 29. dubna v 5 hod. ráno na horním konci. Krátce na to byla vztyčena československá vlajka na domě Alfonse Hozy č. 65. Na dolní konec se tlačili Rusové Vesníkem. Do poledne byli zlikvidováni i osamělí obránci německé armády, kteří zbyli na několika místech v obci (např. u Josefa Juchelky č. 107). V 11 hodin se objevil před uzavřenou cestou od Kyjovic první sovětský tank, kterému běželi uvolnit cestu občané. Tankista však nečekal, projel stodolou Karla Krayzla a vjel vítězně do obce.
Sovětští vojáci byli vítáni radostně. Ti první však neměli čas se zdržovat a byli též nedůvěřiví. Jejich častá otázka zněla: “Ty Germaněc?” Teprve další jednotky, které se v obci přechodně usadily, se sblížily s občany a uvěřily, že se již dostaly do českých oblastí. Sovětští vojáci byli pohostinní a přátelští. Po několika dnech byl v obci ustaven revoluční národní výbor, který se začal starat o bezpečnost a pořádek v obci. Příslušníci sovětské armády se v obci dlouho nezdrželi, po 14 dnech odjeli.