Kniha o obci

Těškovice … to neni enem taka obyčejna dědina

Autor: Richard Sobotka

Publikace připomíná historii a tradici samostatné duchovní správy obce Těškovice, mapuje vlastní historii a tradice obce od první písemné zmínky v roce 1377, osamostatnění obce v roce 1850, původně začleněné k panství Kyjovice. Tehdy obec získala svou pečeť, obecní razítko a zvolili si prvního starostu. Dále historii školství, spolků, více než stoletou historii ochotnického divadelnictví a také život obyvatel Těškovic v minulosti i současnosti. Kniha je vydána při příležitosti 100. výročí zřízení samostatné duchovní správy v obci Těškovice.
Publikace byla slavnostně pokřtěna v místním kostele 22. 12. 2010. Projev starosty z této události si můžete přečíst v zde (také pdf). Ukázku z knihy (pvních 13 stran) si můžete stáhnout zde (také pdf).
Veškeré své názory, postřehy a připomínky můžete psát ve formuláři níže. Děkujeme.


 

Hlavní cena Miroslava Ivanova

21. září 2011 získal autor knihy Richard Sobotka hlavní cenu Miroslava Ivanova, udělovanou Klubem autorů literatury faktu, městem Letohrad a městem Jaroměř, za významné dílo literatury faktu. Scan ocenění si můžete stáhnout jako pdf. Gratulujeme autorovi, jakožto i ostatním lidem, kteří se na vzniku knihy podíleli!


Dopis paní Krčmářové, tentokrát p. Onheiserovi

Vážený pane inženýre!
Budete velmi překvapen, kdo vám píše. Neznáme se a přece jsme se spolu seznámili prostřednictvím jedné pro mě velmi milé a drahé knihy. Možná tušíte, že se mi jedná o knihu vydanou v roce 2010 a distribuovanou v Těškovicích. Název je velmi působivý a pravdivý. Půjčila mi ju moje švagrová Anička Krčmářová. Její obsah mě doslova uchvátil a mojí první snahou bylo získat knihu do svého vlastnictví. Protože to v Těškovicích bylo nemožné, dovolila jsem se obrátit se svou prosbou přímo na spisovatele knihy pana Richarda Sobotku a k mé velké radosti mi knihu zaslal.
Protože v knize jste několikrát uveden a vím, že máte na jejím vydání velký podíl, dovolím si i já za všechno poděkovat. Je vidět, že se vám Těškovice vryly do srdce tak, jako mně. Jmenuji se Květoslava Krčmářová, narodila jsem se v roce 1930 a byla jsem spolužačkou vaší tety Aničky. Ještě sedmdesátku jsme oslavili spolu. Váš otec byl spolužákem mého manžela Aloise Krčmáře, se kterým jsem prožila v krásném manželství 58 let. Ráda vzpomínám na vašeho dědečka Jana Onheisera, na jeho příkladnou obětavost, když bylo nutno něco zajistit. Bylo to myslím, když se jednalo o získání stavebního povolení na přístavbu jeviště nebo za stavbu hasičárny. Už se o panu Onheiserovi tradovala jeho neodbytnost a výrok úředníka plánovacího odboru: „ Tak už tomu chlapovi to povolení dejte, ať furt neotravuje.“ Ikdyž byl menší postavy, bylo ho všude plno tam, kde se něco dělalo, všude ochotně pomáhal.
I na vaší maminku Bětušku vzpomínám jen v dobrém. My jsme se v roce 1960 odstěhovali do Bílovce. Pak jsem ztratila kontakt s lidmi ve vesnici. Těškovice při našich návštěvách to byly již procházky na hřbitov, návštěvy příbuzných a z počátku i návštěvy divadel místních ochotníků, kde jsem také hrávala. Vždy jsem si ráda povykládala s lidmi, se kterými jsem se potkávala. Mám na Těškovice jen ty nejpěknější vzpomínky a kniha mi zajistila tolik neznámých údajů z historie a osvěžila mi vzpomínky již trochu zapomenuté. O jejím současném životě mě informuje moje švagrová. Jsem na Těškovice hrdá i za současnou historii a moc fandím jejím ochotníkům, hasičům a všem dalším občanům, kteří se postarali a stále starají, aby Těškovice nebyla taková obyčejná dědina.
Pane inženýre s pozdravem vaší mamince vám ještě jednou děkuji za váš podíl na vydání tohoto „ skvostu “, jak jsem tu knihu nazvala. Přeji vám hlavně zdraví, které je potřebné všem lidem, zdraví celé rodině a ještě mnoho elánu do další spolupráce s Těškovickými, které ode mě také pozdravujte.
Květoslava Krčmářová


 

Dopis těškovické rodačky, paní Krčmářové

Vážený pane spisovateli!
Před nedávnem jsem měla možnost zapůjčit si k přečtení knihu s působivým názvem „Těškovice, to není enem taka obyčejná dědina.“ Již po prostudování první části historie vesnice jsem s názvem knihy plně souhlasila. I já jsem se v Těškovicích v roce 1930 narodila, chodila jsem do Těškovické školy a až do svého přestěhování se s rodinou v roce 1960 jsem byla veřejně činná. Při čtení knihy se mi vybavily už dávno zapomenuté vzpomínky na události, na lidi i na různé příjemné i méně příjemné vzpomínky.
Moji velkou láskou bylo hraní divadla v Těškovickém ochotnickém souboru, kde jsem začala už v roce 1945 ve hře „Staříček Holuša.“ Pokračovala jsem vesměs v hlavních ženských rolích v Lucerně, Naši furianti, Maryša, kostelnička v Její pastorkyni a pro mě náročné hry „Runy“ v Radúze a Mahuleně, která se hrála v samotných Těškovicích 7x. Pokoušela jsem se hrát i po přestěhování do Bílovce, ale vzdala jsem to, i když jsem se někdy moc ráda na své další následovníky podívala a fandila jim. O to větší radost mám z jejich úspěchů, které jsou svědkem nesmírného úsilí každého člena sboru. Moc jim přeji další úspěchy. Ale divadelnictví, to není jen jedna část knihy, která mě zaujala. Zaujaly mě všechny ostatní kapitoly. Byla jsem a jsem vaší knihou nadšená už i proto, že jsem se dověděla historii, kterou jsem neznala a připomněla jsem si i to, co se v Těškovicích stalo i po našem odstěhování.
A musím říci s hrdostí v hlase, že jsem na svou rodnou obec hrdá, těším se z každého jejich úspěchu a moc, moc jim fandím. Vaše kniha jim ukázala jací lidé tu žili a žijí. Jací pracovití lidé dovedli postavit i za těžkých podmínek stánky, které dnes užíváme, jak se dovedli radovat i z maličkostí, a to všechno dává i nám sílu, abychom v jejich krocích pokračovali. Obdivuhodné jsou také kroniky jak obce, školy církevní, hasičů a dalších spolků, ze kterých jste čerpal při psaní knihy. Také vyprávění žijících občanů, které svými mnohdy rázovitými příspěvky dokazují charakter obyvatel, jsou neocenitelné.
Těškovice, to opravdu se svými hasiči, ochotníky, zahrádkáři, myslivci a sportovci, není obyčejná dědina. Ať zůstane i nadále taková naše slezská dědina s neobyčejnými, pracovitými, hodnými lidmi. Pane spisovateli Sobotko, ještě jednou vám děkuji za ten skvost, který jste nám ve své knize zanechal. Poděkování patří i všem, kteří k napsání knihy propůjčili potřebné materiály i své poznatky.
Ze srdce
Květoslava Krčmářová
Bílovec


 

Zamyšlení Pražáka Martina nad knížkou “Těškovice…”

Podtitul: “Trochu jsem se rozpovídal aneb odpusťte mi trochu delší komentář…”
Autorem hodnocení a poděkování je Martin Kopecký z Prahy, text si, prosím, stáhněte v pdf.


 

Poděkování Jarmily Marie Skalné

Autorka příspěvku Jarmila Marie Skalná žije v Kalifornii, ale pravidelně se vrací do svých rodných Lubojat a do nedalekého Bílovce, kde žila a chodila do školy. Vydala pět knih (z toho dvě v angličtině), které najdete v městských knihovnách. Je členkou Obce spisovatelů v České republice a PEN klubu v Americe.
S každým novým rokem si na mě a mého muže vzpomene zajímavou novinkou náš milý spolužák z bíloveckého gymnázia Pavel Onheiser. Letos nám poslal knihu Těškovice…to neni enem taka obyčejna dědina, na jejímž vydání měl nepochybně velkou zásluhu. Každou novou zásilku ze své rodné vlasti prožívám s určitou nostalgií a i tentokrát jsem odložila své literární povinnosti a protáhla četbu knihy na několik dnů.
Těšit se pohledem na vesnici nejde bez toho, aby nás nenapadlo, jak dříve vypadaly ty výstavné domy s upravenými zahradami, kdo v nich bydlel, komu patřilo to či ono pole a co se na něm hospodáři urodilo. A tak mě při čtení napadaly myšlenky, jak náročné bylo pro autora Richarda Sobotku se literárně vyrovnat s tak širokým záběrem informací a vystihnout atmosféru života vesnice, ve které nikdy nežil. Proto je na místě uznání panu Sobotkovi za to, že dokázal sestavit knihu čtivou, zajímavou a moudrou. Vedle toho je třeba vyzvednout úsilí inženýra Pavla Onheisera, rodáka z Těškovic, který lidi i atmosféru vesnice dobře znal, protože v Těškovicích vyrůstal, a tak mohl být autorovi knihy spolehlivým hnacím motorem. Že měl Pavel na knize velký podíl, se mi potvrdilo, když nás během své cesty po Americe navštívil a zapáleně vyprávěl, jak kniha vznikala. Z jeho vyprávění bylo cítit, jak byl hrdý na místní divadelní soubor i na to, že se mu podařilo s kamerou uchovat všechna představení. Mluvil krásně o místním renovovaném kostelíčku a panu faráři. Bylo nám známo, že Pavel podporuje tradice své rodné obce nejen morálně ale i hmotnými skutky, i když ho život zavál do jiného kraje. Jeho vzpomínky a vyprávění jiných rodáků by se těžko nahrazovaly autorskou fikcí. Dokládají, že v Těškovicích byl lid družný, pracovitý a obětavý, a proto tam mohl vzkvétat divadelní soubor, mohly se konat zájezdy a zajímavé akce, kde se občané seberealizovali. Nebylo divu, že vesnice kvetla rychleji než některé ostatní. Za mých mladých let mi babička z nedalekých Lubojat říkala, že v Těškovicach su ludi bohati. V každem baraku maju televizu a pračku. Byla to pravda. Okolní vesnice se dívaly na Těškovice jako na obec bohatou.
Ale časy se rychle mění a rozdíly mezi vesnicemi se přirozeně vyrovnávají. V domácnostech přibývají auta a jezdí se nakupovat do velkých obchodních středisek. Lidé mají počítače napojené na internet, anebo obecní úřady a knihovny poskytují občanům internetové spojení zdarma. Telefonování přes mobil nebo počítač vyřazuje pevné linky. Lidé používají přehrávače kompaktních disků a jinou elektroniku. Tyto změny se jistě výrazněji odrazí v dalších edicích knihy, ale na paměti je třeba mít, že i když se věci stávají snadněji dostupnými, obměnitelnými a nahraditelnými, neměli bychom dopustit, aby se obměnilo a nahradilo to minulé, které nás spojuje s předcházejícími generacemi. Život pamětníků nebude nikdo z nás žít podruhé. Každá jejich vzpomínka by se měla zachovat, dokud jsou tito svědkové novodobé historie mezi námi. Vzpomínek na prožitý život nebude nikdy dost v žádné knize.
Těškovice…to neni enem taka obyčejna dědina je bezesporu knihou historicky cennou a jistě bude inspirovat další obce, které knižně zmapovanou historii nemají.
V Kalifornii, 10. března 2011


 

Hodnocení Michala Nádvorníka

Vážený pane starosto,
ještě jednou Vám děkuji za zaslání 3 výtisků publikace, vydané v roce 2010 ke 100. výročí vzniku samostatné duchovní správy obce Těškovice a k 160. výročí samostatnosti obce. Rád konstatuji, že dotace poskytnutá v roce 2010 Ministerstvem kultury na podporu vydání této mimořádně zdařilé knihy byla využita smysluplně a na opravdu užitečnou věc. Zásluhu na tom má především autorský kolektiv, v čele se zkušeným spisovatelem Richardem Sobotkou, jehož knížky jsou, stejně jako je i tato, zajímavé, čtivé a kvalitní. Oceňuji, jak jsou systematicky a podrobně a nezkresleně popsány všechny významné události související s historií obce, ať jde o již dávnou či poměrně nedávnou minulost, ale i o aktuální současnost. Z hlediska mého osobního zájmu je velmi zajímavá pasáž o období 1938 – 1945, podrobně popisující události bezesporu nejtěžších let života obyvatel Těškovic v době 2. světové války. Kronikáři panu Vojtěchu Juchelkovi za to upřímný dík.
Je velmi užitečné, že kniha obsahuje podrobné informace o historii místní farnosti, o historii školy a o činnosti všech zájmových spolků, působících v obci dříve či nyní. Např. dobrovolní hasiči jsou totiž téměř v každé obci vždy „hybnou silou“ a to nejen v oblasti záchranářské, ale též v oblasti sportovního i společenského vyžití dospělých a mládeže. Divadelní spolek se zase po léta stará o zkulturnění života obce, ostatní zájmové spolky, např. myslivci, zahrádkáři, sportovci, dobrovolní zdravotníci a další zase pečují především o smysluplné využití volného času všech zúčastěných. Nesmírně poutavá jsou pak vyprávění těškovických pamětníků, velmi příjemné počtení nabízí závěrečná kapitola s názvem „Těškovické srandy kopec aneb jak to vidí pan Radek“. Knížka zaručeně vyvolá velký ohlas u všech obyvatel Těškovic, kterých se především týká, ale i u dalších čtenářů, kterým se dostane do rukou.
Jak knihu doplnit v příštím vydání? Nevím, kolik dokumentace zůstalo při přípravě k tisku ještě nevyužito, nemohu mluvit za autorský kolektiv. Jsem však toho názoru, že knížka vyčerpávajícím způsobem dokumentuje život v obci, která opravdu … není enem tak obyčejna dědina! Dílo se povedlo na výbornou a přineslo spokojenost z jeho přečtení určitě nejenom mně. Všem zúčastněným tvůrcům proto upřímně blahopřeji.
S pozdravem
Mgr. Michal Nádvorník
/odbor regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury/


 

“Recenze” pana Vodičky

Ing. Jiří Vodička – pochází ze známé učitelské a folklorně činné rodiny Vodičků z Velkých Karlovic. Významná osobnost Rožnovska, znalec lidových zvyků, tanců a malířství na Valašsku. Dlouholetý kamarád zesnulého emeritního ředitele Valašského muzea pana Dr. Jaroslava Štiky.
Ahoj Pavle!
Začetl jsem se do knihy “Těškovice” a začala se mi skládat mozaika historie Vaší vesnice, oživená lidskými příběhy s autentickým dobovým vyprávěním pamětníků. Citace kronik, dobových záznamů, mnohokrát i neveselých. Vzpomínka na průběh voleb v r. 1938 a také 1948 je z pohledu sčítání volebních lístků velmi poučná, až mrazivá. Vedle toho nádherná urputnost lidí z vesnice žít a radovat se na kousku země katatastru Těškovice je příkladná a zasluhuje obdiv.
Práce autora knihy, spisovatele Richarda Sobotky, svědčí o jeho úžasné pracovitosti, umění pracovat s historickým materiálem z archivů, zpracovat záznamy poutavých příběhů od občanů ve Vašem slezském nářečí a vše podřídit hlavnímu tématu knihy, přiblížit čtenáři historii i život v Těškovicích v průběhu staletí.
Dle mého úsudku je tato kniha pro Vás, rodáky, nenahraditelná. Pro přespolní je v mnohém poučná a v mnoha bodech doplňuje chybějící řádky v učebnicích dějepisu. Osobní vyprávění zaznamenaná ve Vašem slezském nářečí (zvýrazněná změnou kurzivy písma) knihu oživuje. Zvláště veselé příhody z divadelnického prostředí, hasičských událostí i z denního života jsou čtivé a téměř návodné pro optimistický scénář filmu “Těškovice – taka obyčejna dědina”.
Co říct na závěr. V textu se hovoří o těškovickém pokladu ze 14. století, který obsahoval 225 pražských grošů. Vaše kniha o Těškovicích si zaslouží, aby byla přiřazena k tomuto pokladu, dosvědčujícímu poctivou snahu žít, pracovat a radovat se v Těškovicích v dobách pradávných i současných.
Zdraví Tě Jirka Vodička
Rožnov p. R., 22. 1. 2011

 

 

občan     27. 12. 2010, 15.43
Dobrý den.Zajímalo by mě,kde a za kolik se dá kniha pořídit a zda-li se dá koupit celá v elektronické podobě.Děkují za odpověď.
Starosta obce     28. 12. 2010, 6.45
Dobrý den, kniha není a nebude distribuována v elektronické podobě. Zakoupení knihy je možno provést na Obecním úřadě od 3.1.2011, cena je 300 Kč.-
Michal Kupka     4. 1. 2011, 16.58
Zdravím všechny čtenáře. Jako v mnoha publikacích se ani této nevyhnul tiskařský šotek. Na straně 14 se tak objevila místo fotografie Pradědu fotografie Lysé hory. Škoda že se původní fotografie do knihy nedostala, snad se podaří v pozdějších výtiscích chybu odstranit.
Onheiser Pavel     6. 1. 2011, 9.48
Děkuji za sebe i za pana Sobotku za všechny telefonické reakce k vydání publikace.Věřím, že

v případě dotisku publikace se nám podaří všechny opravy včetně ” Pradědu “. Jakékoli upřesnění jména, datumu a pod. sdělte třeba i

panu starostovi, nebo mně můžete zavolat na můj mobil 602 742020

Věřící občan     27. 11. 2011, 20.30
Kdyby nebylo Otce Piotra, tak by jste ani stránku nenapsali, nedostali by jste souhlas od biskupa monsiňora Františka Wáclawa,zaslechl jsem to v pohostinství Hanka.