75 let – VZPOMÍNKA NA OSVOBOZENÍ NAŠÍ OBCE

8. května si připomínáme 75 let od konce 2. světové války. V rámci ostravsko-opavské operace ukončila Rudá armáda i u nás téměř sedmiletou německou okupaci Československa.

Těškovice byly osvobozeny poměrně rychle, avšak během posledních dubnových dnů bylo ze 143 domů v obci poškozeno 73 domů a 10 úplně zničeno (jeden náletem a devět dělostřelbou). V rámci bojů vyhořely i dva ze tří větrných mlýnů – mlýn pana Kubíčka po zásahu stíhačky a mlýn pana Lazeckého po zásahu děla z Pusté Polomi. Naše obec byla poškozena „pouze“ ze 30 % (oproti např. 70 % ve Velké Polomi), škody na majetku byly vyčísleny na čtyři miliardy korun.

Větší destrukci v obci zabránil nejen rychlý postup ruského vojska, které po překonání německé obrany kolem Hrabyně během pěti dnů osvobodilo Bílovec i Ostravu, ale i fakt, že Těškovice ležely na hranici působnosti dvou sovětských armád. 60. armáda generála Kuročkina postupovala z Opavy na Fulnek, a 28. dubna osvobodila Pustou Polom, Výškovice a Slatinu. Její vojáci přišli do Těškovic brzy ráno v neděli 29. dubna pěšky ze severu lesem přes „Kozíček“ (bylo deštivo a zima) a už v osm hodin drželi pozice ve dvoře a u školy. Kolem jedenácté hodiny pak do obce přijely ve směru od Kyjovic část tanků 38. armády generálplukovníka Moskalenka (směřujících z Hrabyně na Ostravu). V poledne 29. dubna začali němečtí vojáci z obce ustupovat, a obě sovětské armády je pronásledovaly směrem na Bílovec. Skutečnost, že ve stejný den byli Němci vytlačeni z Těškovic, Bítova i Tísku způsobila, že naše obec nemohla být německými děly ostřelována z jihu, jak se v té době obávalo mnoho našich občanů.

Při osvobozování obce položilo život 13 rudoarmějců (9 z nich je uvedeno jmenovitě na památníku u školy), kteří byli o rok později převezeni na vojenský hřbitov do Hlučína. Dále padl přesně neurčený počet německých vojáků, minimálně 57.

Nesmíme také zapomenout na oběti z řad našich občanů. Přímo v důsledku bojů zemřela při minometné palbě na dům č. 143 Jenovefa Řeháčková (70 let) a její vnučka Anna (8 let). Dále byli zabiti bezprostředně po osvobození při neopatrné manipulaci s granáty Lumír Fryčka (14 let) a Hugo Řeháček (17 let).
Poté kvůli špatným hygienickým podmínkám po přechodu fronty propukla epidemie tyfu, kdy z celkem šedesáti nakažených zemřelo šest lidí: Václav Hoza (18 let), Vlastimil Hrnčíř (15 let), Vladimír Režný (14 let), Helena Sýkorová (21 let), Františka Kupková (35 let) a Josefa Bártová, roz. Řeháčková (38 let).

Konce války se také nedožilo šest našich občanů, kteří byli během německé okupace popraveni za odbojovou činnost:
– 9. října 1941 v Brně učitel František Hoza (narozen v domě č. 84), po kterém je pojmenováno nábřeží v Opavě a ulice v Mariánských Horách.
– 7. března 1942 v koncentračním táboře Mauthausen nadstrážmistr Josef Francek, (narozen v domě č. 77), zatčen v Kroměříži
– v květnu 1942 v koncentračním táboře Dachau básník Jindřich Sedlák (narozen na Linderačce, žil v Kyjovicích).
– 16. listopadu 1942 ve věznici v Berlíně – Plötzensee učitel Karel Kupka (narozen v domě č. 11)
– 17. listopadu 1944 ve věznici na Pankráci strážmistr Rudolf Jaskula (narozen v domě č. 43), zatčen v Jičíně
– 17. ledna 1945 zemřel na následky dlouhodobého věznění stolař Leopold Benkovský v nemocnici v Ostravě-Zábřehu (narozen na č. 75)