Slova odstupujícího starosty

Již na předchozím ustavujícím zasedání zastupitelstva jsem avizoval svůj předpokládaný konec starostovské kariéry. O této změně jsme po letošních volbách mezi nově zvolenými zastupiteli vedli dlouhé hodiny společných jednání. Zaznělo mnoho argumentů a nakonec jsme dospěli ke vzájemné dohodě, že změnu uskutečníme. Jsem rád, že mohu své dosavadní zkušenosti a nabytou praxi předat jiným, mladším lidem, kteří mají chuť a energii pracovat pro naši obec a společnost.

Z tohoto místa chci poděkovat všem, se kterými jsem od roku 1994 spolupracoval. Nejprve jako zastupitel obce, následně jako místostarosta a od roku 2002 jako starosta. Patří sem zaměstnanci obce, vedoucí společenských složek, vedení naší příspěvkové organizace, představitelé farnosti v čele s pány faráři a v neposlední řadě také vy, občané naší obce.

Byli jsme vždy spolupracovníky, kamarády a společně jsme rozhodovali o věcech veřejných, o zvelebování naší obce a zlepšování života v ní. Byly to roky života, které mě v mnohém obohatily a během nichž jsem získal přehled o věcech, o kterých jsem v roce 1994 neměl ani potuchy.

Byly to roky plné odpovědnosti nejen vůči sobě samému, ale především vůči vám všem, občanům naší obce. Odpovědnosti za to, aby se vše podařilo tak, jak jsme naplánovali. A i když, jak já rád říkám, „není nic tak dobré, aby nemohlo být ještě lepší“, snažili jsme se společně s kolektivem lidí kolem mě dělat maximum pro to, aby naše práce přinášela výsledky podle našich představ.

V mnohém jsme se mýlili a dělali chyby, ale to k lidskému životu patří. Jmenováním do funkce starosty totiž nikdo nezískává patent na rozum ani svatozář nad hlavou. A tak doufám, že jsem se vždy snažil chovat odpovědně, korektně a lidsky. Mnohdy jsem také dal na argumenty svých kolegů a kolegyň v zastupitelstvu – vždyť oni sami vědí, kolikrát mě dokázali přesvědčit o jiném pohledu na věc.

Z tohoto místa chci v závěru poděkovat také své manželce, celé rodině a dětem za všechna ta léta, kdy tolerovali můj „obecní koníček“ a vytvářeli mi ty nejlepší podmínky k tomu, abych se mohl věnovat tomu, co mě bavilo a stále baví. Čas věnovaný naší obci nikdy nebrali jako obtíž. Prostě jsme se s tím všichni ztotožnili.

Velmi mě těší, že i moje děti se snaží věnovat veřejnému životu a dát mu také kus svého volného času. Prostě asi geny! A jsem na to hrdý – ne jako bývalý starosta, ale především jako otec.

Jako zastupitel obce budu i nadále předávat své rady a zkušenosti novému, mladému vedení obce. Podle jejich včerejších vystoupení na ustavujícím zasedání jsem plný optimismu, že budou ochotni naslouchat, přijímat rady a společně s námi zastupiteli povedou naši obec opět společnou cestou – cestou ke zlepšování života v Těškovicích.

Veřejný život obce jde dál. Změny jsou příležitostí a vizí ke zlepšení toho, co již máme, a jsem rád, že jako zastupitel obce mohu být i nadále jeho součástí a přispívat k jeho dalšímu rozvoji.

A pokud chcete vědět, jaké pocity mám při psaní těchto řádků, pusťte si píseň Marka Ztraceného „Obuj si mý boty“. Prostě se zaposlouchejte a mnohé pochopíte.

S pozdravem,

Martin Sedlák
občan obce Těškovice